Září 2011

Grace oslavila své druhé narozeniny

27. září 2011 v 15:33 | Pet |  Aktuality

K druhým narozeninám přejeme Grace hlavně pevné zdraví a ať jí ten společný život s náma baví alespoň tak, jak baví nás s ní :-))



Národní výstava Brno 17. - 18.9.2011

27. září 2011 v 15:13 | Pet |  Výstavy
Ve dnech 17. - 18. září se v Brně konala národní výstava, které jsme se zúčastnili s jediným cílem, a to konečně překonat naše výstavní neúšpěchy a získat alespoň ohodnocení VD. Na podzim bychom totiž rádi Grace uchovnili. Ve třídě otevřené nám konkurovalo dalších šest fen a dle slov zkušených chovatelů to byla velice kvalitní konkurence. Nakonec jsme si vyběhali VD, ale opět s velmi krásným posudkem: správný rámec, pěkný hrudník, jemnější konstituce, pěkná hlava i ucho, dobrá mechanika pohybu, nůžkový skus, bílá barva více vyjádřena, vysoko nesený ocas při pohybu.


Tábor obedience 21. 8. - 26. 8. 2011 v areálu Nový Svět

24. září 2011 v 19:58 | Pet |  Obedience

Už je to téměř měsíc, co jsme s Grace prožily bezva výcvikový tábor věnovaný obedience a tak můžu s odstupem zhodnotit jaké to vlastně bylo Úžasný V pátek jsme přijely do areálu Nový Svět ve Dvoře Králové, který mi ihned učaroval...široké louky a lány, které mám tak ráda, spousta pejsků a skvělých lidí, za stanem bublal potůček a do civilizace to trvalo pouhých pět minut pěšky. Každé ráno nás budila pojízdná prodejna písničkou "Vilém peče housky" a zleva i zprava se pásli koně. Prostě ráj na zemi.


K pátečnímu večeru nás čekalo seznámení s týmem instruktorů i s účastníky tábora. Nebylo pro mě ani velkým překvapením zjištění, že se salašnickou slečnou budeme mezi devadesáti procenty borderek za exoty, ani to, že mezi účastníky byly kromě jediné výjimky samé ženy Usmívající seByl to první výcvikový tábor, kterého jsme se s Grace zúčastnily i první setkání s lidmi, kteří se tomuto sportu věnují. Proto jsem nevěděla, co od tábora očekávat a těšila jsem se na první výcvikový den.


Celý týden byl tropický, byl to snad nejteplejší týden z celého léta. Proto se výcvik konal vždy hodinu ráno a hodinu večer. Když začala první hodina výcviku, musím přiznat, že mi trošku spadl kámen ze srdce. Vždy jsme totiž cvičili pouze sami nebo na útulku a nebyla jsem si jistá, zda techniky výcviku a vůbec celý přístup k němu budou správné. Ale obavy nebyly vůbec na místě a musím přiznat, že spousta rad, které mám od Edity, tak byly opravdu na místě a shodovaly se s tím, jak jsme problémy řešili na táboře.


Grace mě velice překvapila hlavně u identifikace, kterou jsem si vůbec nebyla jistá. Ale Grace pracovala naprosto úžasně a za celý tábor se ani jedinkrát nespletla. Jen kdybych měla popsat, jak jsme se tento cvik vůbec naučili, nevěděla bych Usmívající seJe to prostě šikovná holka! Speciální cviky jako vysílání do čtverce a aport přes překážku náš čekaly až později a problém jsme měli hlavně s odkládáním do lehu za pochodu. Pár cviků jsme si ale mohli vyzkoušet při závodu nanečisto, kde jsme se umístili v první třetině. Instruktorky Grace ohodnotily se slovy, že na BSP má velmi pěkný projev při cvičení a je vidět, že ji výcvik baví. To mě hodně potěšilo a konečně jsem měla pocit, že to všechno k nečemu je a že to nedělám jen pro sebe.


Hned v úterý mě ale čekalo nemilé překvapení. Grace byla celý den zvláštně ukňouraná a měla stále teplý a suchý čenich, ani běhat se jí nechtělo. K večeru dokonce začala kulhat a bylo mi jasné, že máme problém Nerozhodný Ve středu jsem to moc neřešila, ale Grace byla stále jak bez života a chvílemi chodila po třech, tak jsme se odpoledne vydali k místnímu veterináři, abych byla klidnější. Bohužel to, co mi řekl, nestálo ani za projetý benzín. Na nohu se ani nepodíval a se slovy, že do pondělka to bude ok nás vyprovodil ze dvorka. Ani do ordinace nás nevzal! Tak jsem si musela vystačit sama a navečer jsem Grace packu vydesinfikovala, namazala postižené místo zklidňující mastičkou a na noc zavázala. Ráno to bylo znatelně lepší, ale stále to nebylo na to, abych Grace plně zapojila do výcviku. Navíc přišla na řadu překážka a tu jsme prostě museli vynechat. Poslední, co bych si z tábora chtěla odnést by bylo, aby měla Grace výcvik spojený s bolestí a skok přes překážku, který nám stále dělá problém jsem nechtěla ještě víc zhoršit. Musím ale Grace pochválit, protože i přes nechuť k pohybu cvičila bezvadně. Rychlost sice chyběla, ale cviky dokončovala a prováděla, jak nejlíp umí. V tuto chvíli jsem se stále řídila pravidlem, hlavně jí výcvik neznechutit...lepší méně než více. Byla jsem i smířená s tím, že páteční zkoušky prostě vzdáme a odložíme je.


Další dny bylo kulhání stále znatelné, ale Grace už měla víc chuti k pohybu. Na chvilku jsem i začala doufat, že zkoušek bychom se přece jenom mohli zúčastnit. Holky mě však ihned ujistily, že pokud bude stále kulhání trvat, tak mě na plac rozhodčí stejně nepustí. Nic jsme tedy neriskovali a v pátek ráno jsem se nadobro rozhodla, že zkoušky odložíme na neurčito. Nevěděla jsem totiž, jak se pacina bude vyvíjet dál a kdy se Grace uzdraví. Po příjezdu domů jsme hned jeli k našemu vetovi a vyfasovali mastičku a antibiotika. Po několika dnech do toho začala Grace hárat, takže bylo na tři týdny vystaráno. Teď už je ale všechno ok a právě se připravujeme na zkoušky do Kladna, které se budou konat 8.10. Tak nám držte palečky Mrkající

Vice fotografií naleznete zde: Tábor obedience, Zkoušky obedience